Zde vám přinášíme jeden zajímavý článek o dysplazii kyčelního kloubu.

Odpovědi na otázky, související s vyhodnocováním RTG vyšetření na dysplazii kloubů u psů.3

MVDr. Petr Petráš, posuzovatel DKK a DKL u plemene rotvajler.

1. Podle jakých a kolika kriterií je jednotlivý kloub hodnocen? Je možno obsáhnout výklad pojmů Morganova linie, úhel podle Norberga, sklerózování apod.?

Klouby jsou hodnoceny souborem znaků, které v celku dávají obraz – výsledné hodnocení kloubu. Vyjmenuji jednotlivé hodnocené znaky, v závorce uvedu, o čem uvedené kriterium vypovídá, čeho je známkou.

Acetabulum ( dále jen ac.) – kloubní jamka

a) hloubka ac.

Dostatečně hluboké ac. umožňuje dostatečné zanoření hlavice a pevnost kloubního spojení: čím mělčí ac., tím větší možnost rozvolnění kloubu,

b) kraniální ( přední ) okraj ac.

Posuzuje se souměrnost, sklerotizace subchondrální kosti – kost přiléhající ke kloubní chrupavce ( projevují se změny tlaku hlavice na okraj kloubní jamky při zvýšení laxity = uvolněnost, rozvolněnost kloubu, nadměrné uvolnění hlavice z jamky, což vede k degenerativním změnám chrupavky a následně subchondrální kosti, je narušena přirozená endochondrální osifikace – přeměna chrupavky v kost stejného tvaru – dochází k degeneraci subchondrální kosti – sklerotizace )

c) kranio – laterální okraj ( na styku předního a vnějšího horního okraje kloubní jamky ) – posuzuje se, jak kopíruje tvar hlavice, tzn. Jakou tvoří s hlavicí štěrbinu, je-li deformovaný, jsou li přítomny degenerativní změny – výrůstky ( oploštění, zaoblení okraje, příp. degenerativní změny svědčí opět o zvýšené laxitě kloubu, o nenormálním působení fyzikálních sil, tj. tlaku mezi hlavicí a jamkou ).

Hlavice kyčelního kloubu – kulovité zakončení stehenní kosti ( femuru ), tvořící kyčelní kloub spolu s jamkou

d) hlavice – posuzuje se symetrie obou hlavic, velikost hlavice, přítomnost druhotných degenerativních změn na hlavici příp. krčku ( deformace, změna tvaru hlavice svědčí opět o vyšší laxitě a vzniku nenormálních tlakových poměrů na hlavici, vznikajícím poškození kloubní chrupavky a degenerativních změnách hlubších vrstev hlavice, tvorba výrůstků, příp. lemů, tvořených patologicky uloženou kostní tkání v místech, kde se v normě nevyskytuje – např. v místech úponu kloubního pouzdra na hlavici a krček femuru.

e) poloha hlavice femuru acetabulu – posuzuje se hloubka zanoření hlavice v jamce ( změny v hloubce zanoření, menší zanoření svědčí o vyšší laxitě kloubů ).

f) poloha středu hlavice femuru vůči hornímu vnějšímu okraji acetabula ( opět ukazují na pevnost kloubního spojení, posun středu vně kloubní jamky svědčí o možném oploštění jamky nebo o vyšší volnosti kloubních struktur ).

Krček femuru = přechod mezi tělem stehenní kosti a hlavicí

g) posuzuje se úhel mezi tělem a krčkem, je-li krček zřetelný, tvar krčku, síla krčku, přítomnost degenerativních změn na krčku ( změny úhlu, změny síly a tvaru krčku vypovídají o změnách působení tlakových sil v kloubu během růstu a vývoje kloubu, čím je krček rovněž změněn a deformován, přítomnost sekundárních degenerativních změn svědčí o patologickém působení, dráždění, na krček např. v místě úponu kloubního pouzdra – Morganova linie ).

Kloubní štěrbina – štěrbina mezi plochou hlavice a plochou jamky

h) posuzuje se šířka štěrbiny, čistota linie, kongruita ( souměrnost, souběžnost, souladnost ploch tvořících štěrbinu ), přítomnost sekundárních změn – sklerotizace přiléhající  subchondrální kosti, příp. symetričnost této sklerotizace ( divergující – rozbíhající se – kloubní štěrbina svědčí o nenormálním uložení hlavice v jamce, o zvýšené laxitě kloubu ).

Úhel dle Norberg – Olsona je úhel, který svírá střed hlavice femuru s kranio-laterálním okrajem acetabula

i) jeho fyziologická hodnota je 105°, příp. o jednotky stupňů vyšší ( úhel vypovídá o hloubce zanoření hlavice do jamky, hloubce jamky, příp. deformaci kranio-laterálního okraje acetabula, zvýšené laxitě kloubu, o stupni dislokace – subluxace – hlavice z jamky )

Sekundární ( osteoarthrotické ) změny

j) přítomnost sekundárních změn na kloubových strukturách – posuzuje se výskyt kostních výrůstků na strukturách kloubů (osteofyty ), které jsou známkou dlouhodobého patologického dráždění, namáhání nebo zánětu ( arthrotické či osteoarthrotické změny ); nejčastěji se osteofyty vyskytují na kraniolaterálním okraji acetabula, na krčku, na hlavici ( zobáček hlavice ), v místech upevnění kloubního pouzdra k hlavici ( Meduza – linie ) a krčku ( Morganova linie )

Kvalita snímku – je nutno hodnotit také vlastní technické provedení snímku

k) snímek je nebo není technicky dostatečně kvalitní pro posouzení: optimální expozice, čitelnost ( posouditelnost ) všech struktur, možnost posouzení přítomnosti sekundárních změn lze posoudit pouze na kvalitních snímcích, správně exponovaných

l) projekční správnost ( správná poloha zvířete při snímkování ), dle FCI se provádí standardní ventrodorzální ( od břicha ke hřbetu ) projekce s kyčelními klouby v extenzi ( nataženými ); pánev nesmí být rotovaná, šikmá projekce ovlivňuje např. zobrazení kloubní jamky; končetiny musí být zobrazeny symetricky, vzájemně paralelně v podélné ose, správně nataženy, správně vnitřně vtočeny, aby se čéška zobrazila na středové ose těla stehenní kosti; změny v pozici při snímkování mohou změnit např. stupeň vnoření hlavice do jamky, překrytí nebo jiné zobrazení posuzovaných struktur; to jsou důvody, proč nesprávně provedené snímky nemohou být vyhodnoceny a musí být zhotoveny opakovaně.

2. Jaký je rozdíl hraničního stupně dysplazie od zcela zdravého kloubu?

Nejprve budu citovat charakteristiku, danou metodikou FCI:

     Stupeň 0 – negativní – A ( dle normy FCI ): anatomická

     pravidelnost, žádné příznaky dysplazie;

     Stupeň 1 – přechodný ( hraniční ) – B: mírná anatomická

     nepravidelnost kloubní plochy hlavice femuru a acetabula

     jsou mírně inkongurentní , střed hlavice leží mediálně  od

     dorzálního okraje acetabula;

     Stupeň 2 – lehký – C; patrná anatomická nepravidelnost

     Kloubní plochy acetabula a hlavice femuru jsou

     inkongurentní , okraj acetabula mírně oploštělý, mírná

     artróza, střed hlavice se zhruba kryje s dorzálním okrajem acetabula.

Jak vyplývá z charakteristiky, rozdíl mezi stupněm 0 a 1 je opravdu nevelký. U stupně 1 se tedy jedná o relativně velmi dobré klouby, které ovšem mají nějakou nevelkou odchylku od normy, např.  inkongruitu kloubní štěrbiny svědčící pro přítomnost zvětšené laxity kloubu, při zachování všech ostatních kriterií pro negativní kloub. Kloub tedy vykazuje nepatrné odchylky od normy, které mohou poukazovat na počínající problém. To je nutno brát v úvahu zejména u mladých zvířat, rentgenovaných již v roce věku, kdy není zdaleka dokončen růst a vývoj a kdy můžeme obdržet až do 30% ( dle různých zdrojů 5 – 30 % ) falešně negativních výsledků nebo výsledků minimálně o stupeň lepších, než bychom dosáhli při snímkování v době tělesné zralosti ( zhruba ve věku 18 – 24 měsíců ). Většina metodik doporučuje u stupně 1 vyšetření po jednom roce opakovat, což je, myslím, pro většinu chovatelské veřejnosti nepřijatelné.

3. Jaké stanovisko zaujímáte ke spojování jedinců s vyhodnoceným hraničním stupněm DKK? Dá se zde předpokládat vliv na zdravotní stav jedinců z tohoto spojení?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá i složitá zároveň. Jednoduše řečeno: máme-li dostatek chovného materiálu, můžeme si dovolit luxus krýt pouze zvířata negativní; takový ideální stav, bohužel, nikdy nenastane. K takovému způsobu chovu však bude spousta výhrad a tady začnou komplikace (složitost odpovědi ).

  a) Spojení dvou DKK negativních jedinců nedává záruku negativního potomstva, a to z několika důvodů. Zde bude nutno vysvětlit několik základních poznatků o DKK: DKK je u psa vývojové ( nikoliv vrozené ), geneticky podmíněné onemocnění, s polygenní ( tvořené souborem, nikoliv jedním genem ) dědičností. Stupeň dědivosti DKK, stanovený na základě RTG diagnostiky, je charakterizován indexem 0,22 ( maximální index je 1 ). Fenotypové projevy DKK ( co se z dědičných vloh projeví navenek ) jsou dány sice geneticky, avšak významnou měrou jsou ovlivněny působením vnějšího prostředí. Takže rozvoj DKK je ovlivněn nejen genovou výbavou, ale řadou dalších faktorů, např. tělesnou konstitucí, velikostí plemene, způsobem a rychlostí růstu, způsobem zátěže, způsobem výživy, hormonálními poruchami, poruchami nervosvalových funkcí, množstvím a uložením svalové hmoty v pánevní oblasti, kvalitou a vývojem pojivových tkání atd.

Je známo, že v okamžiku narození štěněte je kyčelní kloub normální u všech jedinců. Teprve v období vývoje a růstu dochází k formování kloubu náhradou chrupavčitého modelu kloubu kostní tkání k rozvoji abnormálního kloubu spolupůsobením vnějších faktorů ( biomechanické síly, zátěžové síly, rozvoj nadměrné laxity, narušení kongruity kloubních ploch, abnormální mechanická zátěž chrupavky, narušení jejího růstu, abnormální remodelace chrupavky na kost, vznik abnormálních kostních struktur kloubů).

Tedy kvalitní genetický základ je důležitý, ale zdaleka ne rozhodující pro vznik DKK u psa. Nesprávné vnější podmínky v období růstu a vývoje mohou i u jedince s výbornými genetickými předpoklady vyvolat vznik DKK. Obráceně vzato: ne každý jedinec s DKK 1/1 musí nutně mít špatný genetický potencionál pro rozvoj zdravých, tedy DKK negativních kloubů.

  b) DKK je jen jednou oblastí, jen dílčím problémem v otázce zdraví psa, zdraví a následná vhodnost k chovu je celý komplex znaků, vloh a předpokladů; nelze tedy pohlížet na DKK jako na rozhodující kriterium pro chovnost. Kdo z nás chovatelů je v optimálním zdravotním stavu? Je přece i řada dalších faktorů, omezujících vhodnost pro chov, např. oční vady, dysplazie lokte, jiná kloubní onemocnění s možnými genetickými vlohami, např. osteochonróza hlezenního, ramenního a kolenního kloubu aj. Bereme je při selekci dostatečně v úvahu?

 Na základě informací, uvedených výše, mohu konstatovat, že si nejsem zcela jist, zda je opodstatněné, nevyužíváme-li v plemenitbě zvířata např. se stupněm DKK 1/0 nebo 1/1 bez přihlédnutí k jejich ostatním vlastnostem, kvalitám či neřestem. Pokud klub stanoví pro chovnost hranici DKK stupně 2, pak je škoda nespojit jedince s jinak vynikajícími a žádoucími vlastnostmi jen pro výskyt DKK mírného nebo přechodného stupně. Teprve potomstvo ukáže, jak vhodné spojení toto bylo. Určitě bych dal přednost spojení jedinců, postižených DKK s jedinci negativními, ale ani spojení např. dvou přechodových stupňů, má-li jiný selekční význam, nevylučuji. Prosím, aby poslední odstavec byl chápán jako můj osobní názor, nikoliv názor celé odborné veterinární veřejnosti. Mohu jen doporučit konfrontaci s dalšími odbornými názory, např. veterinárních genetiků, ortopedů a další odborné veřejnosti.

( Převzato ze Zpravodaje Rottweiler klubu ČR č. 4/2003, se souhlasem pí. Dubské )

Jak je z výše uvedeného článku pana doktora Petráše patrné, není to s dysplazií tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. U Leonbergerů jsou do chovu zařazováni jedinci maximálně se stupněm DKK do 2/2 v Německu do HD C.

Fakticky to mají jedinci s tímto lehkým stupněm DKK 2/2 s uplatněním v chovu daleko těžší, než jedinci s negativním či přechodným stupněm dysplazie. Zde je potřeba podotknout, že o tom, zda bude nakryta fenka s dvojkovou dysplazií rozhoduje její majitel, u psa s dvojkou to tak jednoduché není. Obecně by bylo třeba doporučit spojení dvojkových DKK vždy negativním partnerem.

Můžeme se podívat například do Německa. Konec konců leonberger přece německým plemenem je. Tak jak že to s tou DKK praktikují němečtí chovatelé? V Německu se dysplazie kyčelního kloubu značí zkratkou HD. K označení stupně dysplazie používají písmena abecedy ( A = 0, B = 1, C = 2, D = 3, E = 4 ) a jako mezistupně přiřazují k jednotlivým písmenům ještě 1 nebo 2. Např. A1, A2, B1, B2, C1, C2 atd. Leoni s nulovou DKK nemají v tomto směru v chovu samozřejmě omezení. Ani však jednotkové DKK neberou němečtí  chovatelé zase příliš dramaticky a tyto jedince s HD B, tedy DKK do 1/1 spojují i navzájem mezi sebou a není to vůbec ojedinělý jev.  Daleko větší pozornost se ale věnuje dvojkám. Tedy HD C. Pokud má tuto dvojkovou dysplazii fena, většinou se na ní opravdu chová, ale spojuje se s negativními psy. Pokud má tento stupeň dysplazie pes, nemá to s uplatněním v chovu jednoduché. Do plemenitby se zapojí většinou v případě, že je ve vlastnictví chovatelské stanice a je použit ke krytí vlastních, negativních fen, nebo se musí jednat o exteriérově naprosto špičkového jedince, pyšnícího se nejvyššími výstavními tituly. Ani pak však není jeho využití v chovu nijak masové. Také v případě, že jde o jinak vynikající import, je s touto DKK s trochou opatrnosti použit. Ale je nutno připomenout, stejně tak jako to ve svém článku dělá pan doktor Petráš, že na stejný problém může existovat více názorů a to jak v laických, tak i odborných kruzích.