Historie plemene LEONBERGER

Na rozdíl od velké vìtšiny plemen, máme u leonbergerù vcelku jasno, kdy, kde, èí zásluhou a jakým zpùsobem jako plemeno spatøili svìtlo svìta. Ne, že by snad v dnešní dobì žili nìjací pamìtníci jeho vzniku, ale pøece jen rok 1846 není v historii psích plemen rokem tak vzdáleným, aby se nedochovalo dostatek dùkazù, podporujících dále uvádìné skuteènosti.

S pojmem kdy, tedy mùžeme jednoznaènì spojit rok 1846. Tehdy se skuteènì první leonberger narodil. A kde to bylo? V nìmeckém mìsteèku Leonberg, ležícím nedaleko mìsta Stuttgart. Jeho tvùrcem byl vysoce vážený mìstský radní, pan Heinrich Essig, žijící v letech 1808 - 1889. Na jeho dvoøe byla chována nejrùznìjší zvíøata. Vedle domácích zvíøat a drùbeže i napøíklad lišky, srny nebo bažanti. Samozøejmì tam nesmìli chybìt ani psi. A nebylo jich zrovna málo. Pan Heinrich Essig jich roènì prodával mezi dvìma až tøemi sty a z dnešního pohledu by se nám mohl jevit opravdu jako velkochovatel. To mu však neubírá na zásluhách, patøících mu za vznik plemene leonberger. A tak vysokým cílem, jež si pan radní vytkl bylo, vyšlechtit plemeno psa do podoby lva, který byl erbovním zvíøetem Leonbergu. Jelikož pan Essig udržoval dobré vztahy s obyvateli kláštera Velký Svatý Bernard, stal se praotcem  všech leonbergerù velký, dlouhosrstý svatobernardský pes z klášterního hospice a pramatkou èernobílá novofundlandská fena, kterou bychom dnes spíše zaøadili pod plemeno landseer.

První potomstvo dostalo do vínku velikost otce a zbarvení matky. S povahou hlídaèe byl chovatel spokojen. Tito psi byli dále po ètyøi generace šlechtìni. Dva z tìchto jedincù se údajnì dostali výmìnou za jiného svatobernardského psa opìt do kláštera Svatého Bernarda, kde pro své  schopnosti pøedèili pùvodní psí kolegy. Prvotním zámìrem Essigovým bylo zachovat bílou barvu a tak, aby ji udržel, použil k plemenitbì pyrenejského horského psa, kterého sám vlastnil. Kde se vzala dnešní žlutá barva, není ale úplnì jisté. Nìkteré prameny uvažují i o pøikøížení žluté dogy.

V plemeni leonberger se podaøilo spojit vynikající vlastnosti bernardýna, novofundlanïana a pyrenejského horského psa. A tak leonberger té doby odstartoval k hvìzdnému vzestupu. Jedinci této rasy byli pøedvedeni na výstavì v Mnichovì. V roce 1870 pøináší rakouský tisk zprávu o prvním ze sedmi psù rakouské císaøovny Alžbìty, zvané Sissy. Ta si poøídila, dle této zprávy, nádherného leonbergera, jenž mìl mít oslnivì støíbøitì bílou srst a hnìdé uši. Vzrùstem i sílou pøekonal novofundlanïana. Každodenní  vyjížïky do Prátru se svou majitelkou ho jasnì øadily na vysoký post oblíbenosti a v tomto parku také mùžeme najít i dnes sochu císaøovny se dvìma leonbergery po boku. Svým leonbergerem se také pyšnili i mnozí jiní slavní a významní lidé, napøíklad Richard Wagner, Otto von Bismarck,  italský král Umberto, Giuseppe Garibaldi, francouzský císaø Napoleon III, v Anglii princ Waleský a mnozí další. V roce 1873 bylo z Nìmecka vyvezeno 374 psù tohoto plemene. Cena se v té dobì pohybovala okolo 1000 zlatých.

Po smrti Heinricha Essiga v roce 1889 nastala ztráta vážnosti leonbergera jako plemene. Jeho odpùrci, zvláštì z øad chovatelù výchozích plemen, se snažili úspìšného konkurenta zbavit. Jak to také dokládá citát ze Strebelovy knihy Nìmeètí psi a jejich pùvod s pøibráním a pojednáním veškerých psích plemen:"  .....pøišel èas, kdy se vytáhlo do pole proti leonbergskému chovu jako nepøíjemnému prùvodnímu jevu v chovu bernardýnù. Co se nedá definovat, považuje se prostì za leonbergera". Na obranu se však spojili pøíznivci leonbergerù. Vytvoøili tak v roce 1895 "Mezinárodní klub pro leonbergské psy  se sídlem  ve Stuttgartu, v roce 1901 "Národní leonbergský klub se sídlem v Apoldì a v roce 1908 "Leonbergský klub se sídlem v Heidelbergu. Obì svìtové války zasadily chovu psù, vèetnì leonbergerù tìžké rány. Pøesto se v meziváleèných, váleèných i pováleèných letech našli obìtaví chovatelé, kteøí dokázali plemeno zachránit. A tak koneènì dne 10.06.1948 byl založen ,, Nìmecký klub pro leonbergské psy se sídlem v Leonbergu. Ten, je spolu s VDH a FCI, garantem chovu leonbergerù dodnes. Dne 27.09.1975 byla z iniciativy tehdejšího pøedsedy nìmeckého klubu pana Roberta Bautelspachera ustavena ,,Mezinárodní unie pro leonbergské psy se sídlem v Leonbergu sdružující kluby z mnoha zemí celého svìta.