Co od LEONBERGERA očekávat a pro koho se hodí.
Leonberger je při své standardní výce 65 - 80 cm a váze od 40 do 80 kg řazen mezi plemena velká, ale spíe by se dalo uvádět "obří". Dle rozdělení plemen, schválené Mezinárodní kynologickou federací, je leonberger zařazen do skupiny 2, mezi plemena pinčové, knírači, plemena molossoidní (plemena typu mastifa) a výcartí salaničtí psi. Výe uvedené skutečnosti dokresluje i charakteristika plemene, uváděná ve standardu FCI.
Leonberger je velmi velký, silný, svalnatý, ale přesto elegantní pes. Předevím pes, jako samec je silný a mohutný. Vyznačuje se sebevědomým klidem, při ivém temperamentu. Není plachý ani agresivní. Jeho chování je sebejisté a suverénní. Temperamentu je středního s dobrou učenlivostí a posluností.
Kdo si tedy můe leonbergera bez obav opatřit? V podstatě kadý, kdo má podmínky pro chov velkého psa. Kdo má čas, který můe svému psu věnovat, kdo má dostatek prostoru a v neposlední řadě je zde i otázka materiálního zajitění. Není třeba si zastírat, e pořízením si velkého psa, nejen leonbergera činíme určitý zásah do rodinného rozpočtu. A nejedná se jen o pořizovací cenu těněte. Ta stojí na samém začátku. Je potřeba brát v úvahu, e zvlátě u rostoucího těněte do jednoho roku jsou vysoké nároky na kvalitní krmení. Dalí výdaje vznikají za pravidelná očkování, odčervení a přípravky proti zevním parazitům. Není účelem těchto řádek odradit případné zájemce o velká plemena, ale mají upozornit i na tuto stránku drení psů. Majitel leonbergera si musí vdy uvědomit, e svého psa bude zajiovat materiálně i citově po dobu deseti, někdy i více let. Dalím předpokladem pro dobré spoluití člověka a velkého psa, jsou i určité fyzické schopnosti majitele. Leonbergeři obecně nepatří mezi povahově problémové psy. Správnou výchovu potřebuje stejně jako kadý, i malý pes. ádný zvlátní výcvik není nutný. K dobrému souití stačí jen pár základních povelů, jako je přivolání, sedni, nebo lehni. Jsou vak i leonbergeři, jejich majitelé se věnují výcviku a mají tak se svými psy sloeny různé zkouky. Někteří členové klubu se svými leonbergery zúčastňují canisterapeutických aktivit.
Leonberger jako rodinný pes je příjemným partnerem, který se můe brát bez problémů vude s sebou. Vyznačuje se předevím velkou láskou k dětem. Ve vech ivotních situacích je leonberger jako doprovodný pes oddaným, posluným a nebojácným kamarádem, který si zachovává hravost do vysokého věku. Na svém území je také výborným a ostraitým hlídačem, který vak ke svému správnému vývoji potřebuje stálý styk s rodinou. Není tedy vhodný pro ostrahu osamělých objektů ani pro trvalé drení v kotci.
Důleité pro rozvoj správných povahových vlastností plemene je těsné souití psa a jeho rodiny. Jen tak se leonberger bude cítit opravdu astně.
Drení Leonbergera
Jako nejvhodnějí pro drení leonbergera se jeví domek se zahradou. Není vak rozhodující, jak velká zahrada je. Dostatek pohybu je zajitěn na pravidelných procházkách, které by neměly být vzácné ani psu, který se pohybuje na pozemku o rozloze několika hektarů. Díky tomu, e se jedná o dlouhosrsté plemeno, je leonbergera mono dret celoročně venku. Vhodné vak je, pořídit mu dostatečně velkou, zateplenou boudu. Postupem času, si pes oblíbí určitá místa k leení i venku a tak by bylo na místě, dopřát mu podloku na které můe pobývat. Ani zastřeení tohoto prostoru není na kodu. Vaeho leonbergera tam pak budeme často nacházet odpočívat. Pokud se týká ustájení v kotci, je to pro leonbergera naprosto nevhodné. Pokud u je dostatečně velký kotec k dispozici, měl by být pouíván pouze ve výjimečných případech, kdy potřebujeme psa na krátkou dobu někam zavřít. Dalí moností je, pokud můe mít pes přístup i do některé části domu, například verandy, kde můe spát. Vrcholem blaha pro kadého psa bývá, pokud se můe pohybovat po zahradě i celém domě. To vak není nic pro zastánce sterilní čistoty. Ani při sebevětím úsilí uklízecí čety není moné docílit koberců bez chlupů nebo bez ápoty. K tomuto způsobu sahají větinou jen opravdoví nadenci pro leony. Odměnou je jim pak pohled na spokojeně se rozvalujícího miláčka uprostřed obýváku, kdy za okny panuje pravé ,,psí" počasí s větrem, detěm nebo mrazem.
Odpověď na otázku, zda doporučit leona pouze do bytu není jednoduchá. Odpovědí by mělo být spíe ne. Ale i tady se naly případy leonbergera, ijícího spokojeně se svými majiteli v bytě. Závisí asi na velikosti a poloze bytu a také nároky na čas věnovaný svému psovi by byly daleko větí. Snad jen ten, kdo je ochoten a má tu monost trávit se svým pejskem v přírodě za kadého počasí dostatek času by si to mohl dovolit. V úvahu je potřeba také vzít zdravotní stránku věci. Je pravděpodobné, e zdolávání několika pater po schodech vícekrát za den neprospěje správnému vývoji kostry mladého rostoucího psa. A tak důkladná rozvaha a posouzení vech pro a proti v kadém konkrétním případě je více ne nutná. V případě, e zájem o leonbergera je i tady opravdový a trvalý, a majitel je ochoten se svému psu v bytě přizpůsobit a je ochoten přizpůsobit i svůj denní program, jistě to moné je.
Pořízení těněte
Kdy a odkud pořídit těně leonbergera je otázkou, která zájemce často trápí. Na otázku kdy je potřeba odpovědět, a na něj bude co nejvíce času. V době odběru, to je zpravidla mezi sedmým a osmým týdnem věku, se jetě jedná o opravdové psí miminko. Je třeba počítat s tím, e tento jetě bezbranný tvoreček bude vyadovat nai péči a pozornost. Zpočátku by mělo těňátko pobývat s majiteli v domě i v tom případě, e je uvaováno o jeho celoročním umístění venku. Zvlátě, pokud je těně odebráno v chladných měsících, nemůe být ani řeči o tom, aby bylo umístěno okamitě ven. Obecně se z ročních období jako nejvýhodnějí pro odběr těněte jeví jarní nebo letní měsíce. Výhodné je, můe li s malým těňátkem alespoň zpočátku pobývat někdo doma.
Kde těně leonbergera obstarat? Chovatelé větinou inzerují svoje vrhy v odborných kynologických časopisech, jako je například Pes přítel člověka, nebo Svět psů, ale i dalích inzertních časopisech a novinách. Dalí moností jsou internetové stránky, které mají svoje zaměření právě na leonbergery, nebo na psy obecně. Moné je také kontaktovat poradce chovu pro plemeno, který má informace o nakrytých fenách a odchovaných těňatech. Není na kodu, navtívit některou z výstav, vidět leonbergery na vlastní oči a poptat se vystavovatelů. Větinou se navzájem znají a často i ví, kde je, nebo se očekává vrh těňat.
Někdy se vloudí některému zájemci mylenka, zda nestačí těně bez průkazu původu, kdy stejně nemíní vystavovat ani chovat. Je zapotřebí si uvědomit, e průkaz původu zaručuje, e otcem i matkou těněte jsou chovní leonbergeři, jejich majitelé stvrdili svými podpisy, e opravdu dolo ke spojení těchto rodičů a e takto počatá těňátka jsou skutečně přísluníky této rasy. Dále pak by mělo být zaručeno, e oba rodiče splnili podmínky pro chovnost a měli by tedy být prosti jakýchkoliv zdravotních vad i vad dle standardu plemene vylučujících, které by mohli přenáet na potomstvo. Výskyt zdravotních problémů by tedy měl být daleko méně pravděpodobný, ne u bezpapírových těňat. U těňat s PP máme jistotu, e byla odpovědnou osobou provedena kontrola vrhu. Kontrolu vrhu zpravidla provádí poradce chovu. Tento je dostatečně zkuený, aby případné nedostatky, zjistitelné ve věku est a sedm týdnů odhalil. O těchto nedostatcích je pak chovatel povinen nové zájemce o těňata informovat. Pro úplnost je třeba podotknout, e i poradce chovu vychází ze stavu přebíraných těňat v tomto nízkém věku a e nikdo nedokáe zaručit, e v budoucnu vyrostou těňátku vechny zuby, bude mít korektní skus atd. Součástí kontrol vrhu je také kontrola prostředí, v něm jsou malí leonbergeři odchováváni.
Naproti tomu v chovech bez PP máme jistotu jen v tom, jak vypadá matka. Pokud ji uvidíme. Kdo je otcem můeme a nemusíme věřit. A tak není jistota, zda z roztomilého drobečka vyroste opravdu leonberger, nebo zda se na jeho vzniku nepodílelo i dalí plemeno. Dalím rizikem ve vrhu bez PP je i to, e se můe jednat o chov na jedincích, kteří nebyli pro některou zdravotní vadu, nebo vadu dle standardu uznáni způsobilí pro chov. Tyto vady pak můou být přeneseny na potomstvo a můou působit zdravotní potíe postieným jedincům. Uspořené peníze z pořizovací hodnoty pak s největí pravděpodobností skončí u oetřujícího veterinárního lékaře. Pro úplnost, pořizovací cena jedince bez PP bývá asi poloviční, ale někdy se od papírových nijak výrazně nelií.
Dalí věc, na kterou je potřeba upozornit, je výběr chovatele. Jak ji bylo výe uvedeno, organizovaní chovatelé jsou pod určitou kontrolou a tak by se tam neměly problémy s nevhodným prostředím nebo péčí o matku či těňata vyskytovat. Nikdo vak tyto podmínky není oprávněn kontrolovat u odchovů bez PP.
A tak je třeba varovat případné zájemce před koupí těňat ze patných podmínek, těňat podvyivených, zableených. těňat, která vykazují zdravotní vady, nebo vady povahy či bojácnost. Kde matka je ve patném výivovém stavu a těňata odchovávána ve píně.
V takovém případě je potřeba se rychle otočit a odejít. Mohlo by nás toti napadnout jednoho toho chudáčka zachránit. Podpořili bychom tak tohoto také chovatele, který nám ostatně vypráví, jak na splnění chovatelských podmínek nemá čas, nebo e se jedná o tzv. nadpočetná těňata a proto jsou bez PP. V chovu leonbergerů nadpočetná těňata neexistují. Průkazy se vystavují na vechna odchovaná těňata. A tak paradoxně koupí takového těněte podpoříme tohoto mnoitele, který nakryje hned dalí hárání svou fenu znovu, kdy těňata dobře zpeněil. A ve se opakuje znovu. Tato těňata vak často v důsledku patné péče u tohoto chovatele postiena v povaze nebo zdravotně. To pak přináí více starostí ne radosti. Objektivně je vak nutno uznat, e samozřejmě ne kadý kdo někdy odchoval vrh těňat bez PP musí být nutně neseriózní.
I tak je vdy třeba doporučit těně s průkazem původu.
Někdy panuje i obava, e pořízením těněte s průkazem původu budeme nuceni k nějakým aktivitám. Není tomu tak. A i kdy se někdy najde chovatel, který prodává těňata jen zájemcům o chov a výstavy, je dostatek chovatelů, kteří k tomu nikoho nenutí. Kadý si jistě vybere.
|