Na rozdíl od velké většiny plemen, máme u leonbergerů vcelku jasno, kdy, kde, čí zásluhou a jakým způsobem jako plemeno spatřili světloHistorický obrázek leonbergera světa. Ne, že by snad v dnešní době žili nějací pamětníci jeho vzniku, ale přece jen rok 1846 není v historii psích plemen rokem tak vzdáleným, aby se nedochovalo dostatek důkazů, podporujících dále uváděné skutečnosti.
S pojmem kdy, tedy můžeme jednoznačně spojit rok 1846. Tehdy se skutečně první leonberger narodil. A kde to bylo? V německém městečku Leonberg, ležícím nedaleko města Stuttgart. Jeho tvůrcem byl vysoce vážený městský radní, pan Heinrich Essig, žijící v letech 1808 - 1889. Na jeho dvoře byla chována nejrůznější zvířata. Vedle domácích zvířat a drůbeže i například lišky, srny nebo bažanti. Samozřejmě tam nesměli chybět ani psi. A nebylo jich zrovna málo. Pan Heinrich Essig jich ročně prodával mezi dvěma až třemi sty a z dnešního pohledu by se nám mohl jevit opravdu jako velkochovatel. To mu však neubírá na zásluhách, patřících mu za vznik plemene leonberger. A tak vysokým cílem, jež si pan radní vytkl bylo, vyšlechtit plemeno psa do podoby lva, který byl erbovním zvířetem Leonbergu. Jelikož pan Essig udržoval dobré vztahy s obyvateli kláštera Velký Svatý Bernard, stal se praotcem všech leonbergerů velký, dlouhosrstý svatobernardský pes z klášterního hospice a pramatkou černobílá novofundlandská fena, kterou bychom dnes spíše zařadili pod plemeno landseer.
První potomstvo dostalo do vínku velikost otce a zbarvení matky. S povahou hlídače byl chovatel spokojen. Tito psi byli dále po čtyři generace šlechtěni. Dva z těchto jedinců se údajně dostali výměnou za jiného svatobernardského psa opět do kláštera Svatého Bernarda, kde pro své schopnosti předčili původní psí kolegy. Prvotním záměrem Essigovým bylo zachovat bílou barvu a tak, aby ji udržel, použil k plemenitbě pyrenejského horského psa, kterého sám vlastnil. Kde se vzala dnešní žlutá barva, není ale úplně jisté. Některé prameny uvažují i o přikřížení žluté dogy.
V plemeni leonberger se podařilo spojit vynikající vlastnosti bernardýna, novofundlanďana a pyrenejského horského psa. A tak leonberger té doby odstartoval k hvězdnému vzestupu. Jedinci této rasy byli předvedeni na výstavě v Mnichově. V roce 1870 přináší rakouský tisk zprávu o prvním ze sedmi psů rakouské císařovny Alžběty, zvané Sissy. Ta si pořídila, dle této zprávy, nádherného leonbergera, jenž měl mít oslnivě stříbřitě bílou srst a hnědé uši. Vzrůstem i sílou překonal novofundlanďana. Každodenní vyjížďky do Prátru se svou majitelkou ho jasně řadily na vysoký post oblíbenosti a v tomto parku také můžeme najít i dnes sochu císařovny se dvěma leonbergery po boku. Svým leonbergerem se také pyšnili i mnozí jiní slavní a významní lidé, například Richard Wagner, Otto von Bismarck, italský král Umberto, Giuseppe Garibaldi, francouzský císař Napoleon III, v Anglii princ Waleský a mnozí další. V roce 1873 bylo z Německa vyvezeno 374 psů tohoto plemene. Cena se v té době pohybovala okolo 1000 zlatých.
Po smrti Heinricha Essiga v roce 1889 nastala ztráta vážnosti leonbergera jako plemene. Jeho odpůrci, zvláště z řad chovatelů výchozích plemen, se snažili úspěšného konkurenta zbavit. Jak to také dokládá citát zeHistorický obrázek leonbergera Strebelovy knihy Němečtí psi a jejich původ s přibráním a pojednáním veškerých psích plemen:" .....přišel čas, kdy se vytáhlo do pole proti leonbergskému chovu jako nepříjemnému průvodnímu jevu v chovu bernardýnů. Co se nedá definovat, považuje se prostě za leonbergera". Na obranu se však spojili příznivci leonbergerů. Vytvořili tak v roce 1895 "Mezinárodní klub pro leonbergské psy se sídlem ve Stuttgartu, v roce 1901 "Národní leonbergský klub se sídlem v Apoldě a v roce 1908 "Leonbergský klub se sídlem v Heidelbergu. Obě světové války zasadily chovu psů, včetně leonbergerů těžké rány. Přesto se v meziválečných, válečných i poválečných letech našli obětaví chovatelé, kteří dokázali plemeno zachránit. A tak konečně dne 10.06.1948 byl založen ,, Německý klub pro leonbergské psy se sídlem v Leonbergu. Ten, je spolu s VDH a FCI, garantem chovu leonbergerů dodnes. Dne 27.09.1975 byla z iniciativy tehdejšího předsedy německého klubu pana Roberta Bautelspachera ustavena ,,Mezinárodní unie pro leonbergské psy se sídlem v Leonbergu sdružující kluby z mnoha zemí celého světa.