Leonberger je při své standardní výšce 65 - 80 cm a váze od 40 do 80 kg řazen mezi plemena velká, ale spíše by se dalo uvádět "obří". Dle rozdělení plemen, schválené Mezinárodní kynologickou federací, je leonberger zařazen do skupiny 2, mezi plemena pinčové, knírači, plemena molossoidní (plemena typu mastifa) a švýcarští salašničtí psi. Výše uvedené skutečnosti dokresluje i charakteristika plemene, uváděná ve standardu FCI.
Leonberger je velmi velký, silný, svalnatý, ale přesto elegantní pes. Především pes, jako samec je silný a mohutný. Vyznačuje se sebevědomým klidem, při živém temperamentu. Není plachý ani agresivní. Jeho chování je sebejisté a suverénní. Temperamentu je středního s dobrou učenlivostí a poslušností.
Kdo si tedy může leonbergera bez obav opatřit? V podstatě každý, kdo má podmínky pro chov velkého psa. Kdo má čas, který může svému psu věnovat, kdo má dostatek prostoru a v neposlední řadě je zde i otázka materiálního zajištění. Není třeba si zastírat, že pořízením si velkého psa, nejen leonbergera činíme určitý zásah do rodinného rozpočtu. A nejedná se jen o pořizovací cenu štěněte. Ta stojí na samém začátku. Je potřeba brát v úvahu, že zvláště u rostoucího štěněte do jednoho roku jsou vysoké nároky na kvalitní krmení. Další výdaje vznikají za pravidelná očkování, odčervení a přípravky proti zevním parazitům. Není účelem těchto řádek odradit případné zájemce o velká plemena, ale mají upozornit i na tuto stránku držení psů. Majitel leonbergera si musí vždy uvědomit, že svého psa bude zajišťovat materiálně i citově po dobu deseti, někdy i více let. Dalším předpokladem pro dobré spolužití člověka a velkého psa, jsou i určité fyzické schopnosti majitele. Leonbergeři obecně nepatří mezi povahově problémové psy. Správnou výchovu potřebuje stejně jako každý, i malý pes. Žádný zvláštní výcvik není nutný. K dobrému soužití stačí jen pár základních povelů, jako je přivolání, sedni, nebo lehni. Jsou však i leonbergeři, jejichž majitelé se věnují výcviku a mají tak se svými psy složeny různé zkoušky. Někteří členové klubu se svými leonbergery zúčastňují canisterapeutických aktivit.
Leonberger jako rodinný pes je příjemným partnerem, který se může brát bez problémů všude s sebou. Vyznačuje se především velkou láskou k dětem. Ve všech životních situacích je leonberger jako doprovodný pes oddaným, poslušným a nebojácným kamarádem, který si zachovává hravost do vysokého věku. Na svém území je také výborným a ostražitým hlídačem, který však ke svému správnému vývoji potřebuje stálý styk s rodinou. Není tedy vhodný pro ostrahu osamělých objektů ani pro trvalé držení v kotci.
Důležité pro rozvoj správných povahových vlastností plemene je těsné soužití psa a jeho rodiny. Jen tak se leonberger bude cítit opravdu šťastně.
Jako nejvhodnější pro držení leonbergera se jeví domek se zahradou. Není však rozhodující, jak velká zahrada je. Dostatek pohybu je zajištěn na pravidelných procházkách, které by neměly být vzácné ani psu, který se pohybuje na pozemku o rozloze několika hektarů. Díky tomu, že se jedná o dlouhosrsté plemeno, je leonbergera možno držet celoročně venku. Vhodné však je, pořídit mu dostatečně velkou, zateplenou boudu. Postupem času, si pes oblíbí určitá místa k ležení i venku a tak by bylo na místě, dopřát mu podložku na které může pobývat. Ani zastřešení tohoto prostoru není na škodu. Vašeho leonbergera tam pak budeme často nacházet odpočívat. Pokud se týká ustájení v kotci, je to pro leonbergera naprosto nevhodné. Pokud už je dostatečně velký kotec k dispozici, měl by být používán pouze ve výjimečných případech, kdy potřebujeme psa na krátkou dobu někam zavřít. Další možností je, pokud může mít pes přístup i do některé části domu, například verandy, kde může spát. Vrcholem blaha pro každého psa bývá, pokud se může pohybovat po zahradě i celém domě. To však není nic pro zastánce sterilní čistoty. Ani při sebevětším úsilí uklízecí čety není možné docílit koberců bez chlupů nebo bez ťápoty. K tomuto způsobu sahají většinou jen opravdoví nadšenci pro leonbergery. Odměnou je jim pak pohled na spokojeně se rozvalujícího miláčka uprostřed obýváku, když za okny panuje pravé ,,psí" počasí s větrem, deštěm nebo mrazem.
Odpověď na otázku, zda doporučit leonbergera pouze do bytu není jednoduchá. Odpovědí by mělo být spíše ne. Ale i tady se našly případy leonbergera, žijícího spokojeně se svými majiteli v bytě. Závisí asi na velikosti a poloze bytu a také nároky na čas věnovaný svému psovi by byly daleko větší. Snad jen ten, kdo je ochoten a má tu možnost trávit se svým pejskem v přírodě za každého počasí dostatek času by si to mohl dovolit. V úvahu je potřeba také vzít zdravotní stránku věci. Je pravděpodobné, že zdolávání několika pater po schodech vícekrát za den neprospěje správnému vývoji kostry mladého rostoucího psa. A tak důkladná rozvaha a posouzení všech pro a proti v každém konkrétním případě je více než nutná. V případě, že zájem o leonbergera je i tady opravdový a trvalý, a majitel je ochoten se svému psu v bytě přizpůsobit a je ochoten přizpůsobit i svůj denní program, jistě to možné je.
Kdy a odkud pořídit štěně leonbergera je otázkou, která zájemce často trápí. Na otázku kdy je potřeba odpovědět, až na něj bude co nejvíce času. V době odběru, to je zpravidla mezi sedmým a osmým týdnem věku, se ještě jedná o opravdové psí miminko. Je třeba počítat s tím, že tento ještě bezbranný tvoreček bude vyžadovat naši péči a pozornost. Zpočátku by mělo štěňátko pobývat s majiteli v domě i v tom případě, že je uvažováno o jeho celoročním umístění venku. Zvláště, pokud je štěně odebráno v chladných měsících, nemůže být ani řeči o tom, aby bylo umístěno okamžitě ven. Obecně se z ročních období jako nejvýhodnější pro odběr štěněte jeví jarní nebo letní měsíce. Výhodné je, může li s malým štěňátkem alespoň zpočátku pobývat někdo doma.
Kde štěně leonbergera obstarat? Chovatelé většinou inzerují svoje vrhy v odborných kynologických časopisech, jako je například Pes přítel člověka, nebo Svět psů, ale i dalších inzertních časopisech a novinách. Další možností jsou internetové stránky, které mají svoje zaměření právě na leonbergery, nebo na psy obecně. Možné je také kontaktovat poradce chovu pro plemeno, který má informace o nakrytých fenách a odchovaných štěňatech. Není na škodu, navštívit některou z výstav, vidět leonbergery na vlastní oči a poptat se vystavovatelů. Většinou se navzájem znají a často i ví, kde je, nebo se očekává vrh štěňat.
Někdy se vloudí některému zájemci myšlenka, zda nestačí štěně bez průkazu původu, když stejně nemíní vystavovat ani chovat. Je zapotřebí si uvědomit, že průkaz původu zaručuje, že otcem i matkou štěněte jsou chovní leonbergeři, jejichž majitelé stvrdili svými podpisy, že opravdu došlo ke spojení těchto rodičů a že takto počatá štěňátka jsou skutečně příslušníky této rasy. Dále pak by mělo být zaručeno, že oba rodiče splnili podmínky pro chovnost a měli by tedy být prosti jakýchkoliv zdravotních vad i vad dle standardu plemene vylučujících, které by mohli přenášet na potomstvo. Výskyt zdravotních problémů by tedy měl být daleko méně pravděpodobný, než u bezpapírových štěňat. U štěňat s PP máme jistotu, že byla odpovědnou osobou provedena kontrola vrhu. Kontrolu vrhu zpravidla provádí poradce chovu. Tento je dostatečně zkušený, aby případné nedostatky, zjistitelné ve věku šest až sedm týdnů odhalil. O těchto nedostatcích je pak chovatel povinen nové zájemce o štěňata informovat. Pro úplnost je třeba podotknout, že i poradce chovu vychází ze stavu přebíraných štěňat v tomto nízkém věku a že nikdo nedokáže zaručit, že v budoucnu vyrostou štěňátku všechny zuby, bude mít korektní skus atd. Součástí kontrol vrhu je také kontrola prostředí, v němž jsou malí leonbergeři odchováváni.
Naproti tomu v chovech bez PP máme jistotu jen v tom, jak vypadá matka. Pokud ji uvidíme. Kdo je otcem můžeme a nemusíme věřit. A tak není jistota, zda z roztomilého drobečka vyroste opravdu leonberger, nebo zda se na jeho vzniku nepodílelo i další plemeno. Dalším rizikem ve vrhu bez PP je i to, že se může jednat o chov na jedincích, kteří nebyli pro některou zdravotní vadu, nebo vadu dle standardu uznáni způsobilí pro chov. Tyto vady pak můžou být přeneseny na potomstvo a můžou působit zdravotní potíže postiženým jedincům. Uspořené peníze z pořizovací hodnoty pak s největší pravděpodobností skončí u ošetřujícího veterinárního lékaře. Pro úplnost, pořizovací cena jedince bez PP bývá asi poloviční, ale někdy se od papírových nijak výrazně neliší.
Další věc, na kterou je potřeba upozornit, je výběr chovatele. Jak již bylo výše uvedeno, organizovaní chovatelé jsou pod určitou kontrolou a tak by se tam neměly problémy s nevhodným prostředím nebo péčí o matku či štěňata vyskytovat. Nikdo však tyto podmínky není oprávněn kontrolovat u odchovů bez PP.
A tak je třeba varovat případné zájemce před koupí štěňat ze špatných podmínek, štěňat podvyživených, zablešených. Štěňat, která vykazují zdravotní vady, nebo vady povahy či bojácnost. Kde matka je ve špatném výživovém stavu a štěňata odchovávána ve špíně.
V takovém případě je potřeba se rychle otočit a odejít. Mohlo by nás totiž napadnout jednoho toho chudáčka zachránit. Podpořili bychom tak tohoto také chovatele, který nám ostatně vypráví, jak na splnění chovatelských podmínek nemá čas, nebo že se jedná o tzv. nadpočetná štěňata a proto jsou bez PP. V chovu leonbergerů nadpočetná štěňata neexistují. Průkazy se vystavují na všechna odchovaná štěňata. A tak paradoxně koupí takového štěněte podpoříme tohoto množitele, který nakryje hned další hárání svou fenu znovu, když štěňata dobře zpeněžil. A vše se opakuje znovu. Tato štěňata však často v důsledku špatné péče u tohoto chovatele postižena v povaze nebo zdravotně. To pak přináší více starostí než radosti. Objektivně je však nutno uznat, že samozřejmě ne každý kdo někdy odchoval vrh štěňat bez PP musí být nutně neseriózní.
I tak je vždy třeba doporučit štěně s průkazem původu.
Někdy panuje i obava, že pořízením štěněte s průkazem původu budeme nuceni k nějakým aktivitám. Není tomu tak. A i když se někdy najde chovatel, který prodává štěňata jen zájemcům o chov a výstavy, je dostatek chovatelů, kteří k tomu nikoho nenutí. Každý si jistě vybere.